Úterý 26.4.2011
Dneska jsme se školou byli v kině- na čem jsme byli není podstatní, stejně to byla hovadina. Poslední dobou mám fakt na kino v podání jakymkolik docela odpor- a díky komu?díky škole. ale to je odbočuju.
Když jsme šli z kina, tak za mnou šli dvě spolužačky N a K- jedna co hubne, ale nedokáže se v jídle kontrolovat a žere, a druhá co jí "obdivuje" a řeší ten prosblém společně s ní. A celou cestu do školy- je to docela kus- se nebavily o ničem jiným. Že si musí nechat udělat něco s vlasama, ale nemůže jít nakrátko, protože když zhubne bude vypadat naprosto jinak (jako hubenej obličej atd.).
Pak se taky bavily o jedný její nevlastní tetě. Ta zhubla od ledna 18 kg na velikost 40, a za velikost 38 dostane od svojí mámy zadarmo plavky. No a to se rozjela diskuze- jak to dokázala, jestli svičí nbo co pro to vůbec dělá- odpověd?- nejí. Reakce- že bude mít strašněj jojo-efekt, že to je nezdravý, že po pátý hodině už vubec nejí...
Ale já to prostě nedokážu takovýhle řeči poslouchat!! Já to vim- sem blbá a naprostej slaboch. Jenže co mám dělat? vždyt já už se ani ve třídě nedokážu v klidu najít, protože nesníšim když na mě někdo kouká jak jim- připadám si nemožná a že sem selhala.
Vim, že pořád mám 70 kg a že pořád řikám, že s tim musim něco udělat, jenže copak to jde? Ve škole nejim, na obědy většinou nechodim, ale jakmile přijedu domů, sednu k televizi, rozdělám "pikinik", sežeru všechno na co přijdu a potom to všecko skončí v záchodě. Já vim, je to nechutný, ale kdo to zažil, tak mi dá za pravdu, že i když si dennodenně řikám že přestanu, tak to prostě nejde.
A už jenom, když slyšim jakýkolik řeči, že by v 5 nemohli přestat jíst, nebo si vybírat jenom dietní potraviny, že to nejde. Jde to! A ani netušíte jak snadno si člověk zvykne na prázdnej žaludek. Žádnej pocit neni lepší, než když sedíte a břicho se vám stahuje a křičí hladem! Je to jako droga- jakmile okusíte, že hubnou jde tak snadno (stačí se jenom vzdát všeho, co vám bylo doposud nejmileší), chcete se dostat na ještě nežší číslo. Zezačátku si řikáte, "ještě 5 kilo a konec, tak budu krásná", ale jakmila nasednete, už se vezete. A mě se zatím jesště něpodařilo z toho vlaku vystoupit. Sice jsem přestoupila na jinou "linku" ale pořád sedim.
A přiznávám, vystoupit nechci, ale chytit zase ten vlak předtím.